Rozhodnutí Soudního dvora ohledně aplikace DPH u faktoringových poplatků

Spor se týkal poplatků účtovaných finskou společností A Oy (dále jen „Společnost“) v souvislosti s poskytováním dvou odlišných typů faktoringových služeb – faktoringu ve formě odkupu pohledávek a takzvaného „nepravého“ faktoringu na bázi zástavy, kdy je financování pohledávkami pouze zajištěno a jejich vlastnictví nepřechází na Společnost. Podstatné je, že se v posuzovaném případě jednalo pouze o nesporné pohledávky před splatností. 

Společnost účtovala zákazníkům různé poplatky, přičemž předkládací soud se zaměřil na dva nejvýznamnější, a to provizi za poskytnutí financování (dále jen „Provize“), jejíž výše byla nepřímo úměrná úvěrovému ratingu zákazníka a odpovídala procentnímu podílu z každé pohledávky, a paušální zřizovací poplatek (dále jen „Poplatek“), pokrývající náklady na administrativu a zajištění splnění zákonných podmínek pro vymáhání. 

Finská daňová správa byla toho názoru, že Provize i Poplatek představují, alespoň částečně, úplatu za poskytnutí úvěru, tj. finanční službu osvobozenou od DPH. S tím Společnost nesouhlasila a tvrdila, že veškeré realizované poplatky se vztahují ke správě a inkasu pohledávek, a jako celek podléhají DPH. 

Soudní dvůr v prvé řadě zopakoval, že pojem vymáhání pohledávek je nutné vykládat široce, a proto nutně zahrnuje veškeré druhy faktoringu. Neexistuje žádný důvod, proč by se mělo s faktoringem na bázi odkupu a tím na bázi zástavy zacházet odlišně, neboť v obou případech je to faktor, kdo zajišťuje správu a inkaso pohledávek, a hlavní povahou služby je vymáhání pohledávek. 

Dále Soudní dvůr odmítl argument finské finanční správy, že se všemi mechanismy financování je nutné zacházet stejně, a konstatoval, že je nutné daňově odlišit služby spočívající ve vymáhání pohledávek a služby spočívající v poskytování úvěrů, jelikož to byl záměr zákonodárce. 

Soudní dvůr dospěl k závěru, že jak faktoring na bázi odkupu pohledávek, tak faktoring založený na jejich zajištění představuje v daném případě jediné a nedělitelné plnění, které spočívá v poskytnutí služby vymáhání pohledávek, jež podléhá DPH. Jinými slovy, Provize i Poplatek jsou úplatou za tuto službu a v daném případě je nebylo možné ani z části považovat za úrok za poskytnuté financování, který by byl osvobozený od DPH.

Faktoring je velmi oblíbený finanční nástroj provozního financování, který je v konkrétním případě spojen s různými poplatky, z nichž některé bývají kvalifikovány jako odměna za vymáhání (uplatněno zdanění) a jiné jako odměna za financování (uplatněno osvobození). Není pochyb, že rozhodnutí Kosmiro zavedenou praxi zásadním způsobem mění, a proto Vám velmi doporučujeme posoudit správnou aplikaci DPH u Vámi uzavřených faktoringových dohod, ať už jste poskytovatelem, či příjemcem těchto služeb.

Autorky:

Štěpánka Šťastná, Manažerka daňového oddělení

Hana Slavíková, Junior konzultantka daňového oddělení