Nejvyšší správní soud posuzuje přirážku k materiálovým nákladům: Co to znamená pro výrobní společnosti?
PřehledyNewsletteryNewslettery z daňové oblastiForvis Mazars Tax View - Archiv
Nejvyšší správní soud posuzuje přirážku k nákladům
Rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) sp. zn. 1 Afs 2/2025–54 z 21. května 2025 přinesl nový pohled na posuzování ziskové přirážky k nákladům v rámci převodních cen. Případ se týkal české společnosti (smluvního výrobce), která poskytovala výrobní služby své mateřské společnosti, a za tuto činnost byla odměňována na základě vynaložených nákladů a přirážky. V rámci této činnosti česká společnost nakupovala materiál od mateřské společnosti a vyráběla z něj produkty, které prodávala nezávislým odběratelům.
Společnost argumentovala, že náklady na materiál by neměly být součástí nákladové základny pro výpočet ziskové přirážky, protože materiál byl obstaráván mateřskou společností (ve spolupráci se zákazníkem) a vlastnictví materiálu českou společností bylo pouze formální. Správce daně však trval na použití transakční metody čistého rozpětí, která je založena na posuzování ziskové přirážky ve vztahu ke všem provozním nákladům, tedy včetně materiálových. Argumentoval při tom, že česká společnost nejen formálně nabývala materiál do svého vlastnictví, ale zároveň ho skladovala, manipulovala s ním, prováděla kontrolu kvality a nesla odpovědnost za případné škody – vykonávala tedy určité funkce a nesla rizika spojená s nakupovaným materiálem.
NSS potvrdil, že v daném případě je formální vlastnictví materiálu neoddělitelně spojeno s určitými podnikatelskými riziky, což podle soudu zakládá povinnost zahrnout materiálové náklady do nákladové základny pro výpočet přirážky.
NSS však zároveň uznal, že rizika spojená s materiálem byla nesena pouze v omezené míře. Na základě funkční a rizikové analýzy byla proto zisková přirážka k materiálovým nákladům snížena na přibližně jednu třetinu původní hodnoty.
Rozsudek potvrzuje dlouhodobý přístup české finanční správy, která u výrobních subjektů (s výjimkou výrobců ve mzdě, kteří materiál vůbec nevlastní) běžně uplatňuje přirážku i na materiálové náklady. V tom se její přístup liší od přístupu některých zahraničních správ, které v určitých případech (např. když nákup materiálu pro smluvního výrobce zajišťuje centralizovaně mateřská společnost) umožňuje materiálové náklady z nákladové základny pro hodnocení ziskovosti smluvního výrobce vyjmout. Rozsudek zároveň zdůrazňuje nutnost individuálního posouzení funkčního a rizikového profilu výrobce, který – v určitých případech – může vést k aplikaci nižší materiálové přirážky, než je standardně aplikována nad jeho ostatní výrobní náklady.
V této souvislosti doporučujeme výrobním subjektům, které aplikují, nebo zvažují aplikovat, sníženou ziskovou přirážku k materiálovým nákladům (včetně nulové), prověřit, zda a za jakých podmínek takový přístup bude akceptován ze strany správce daně.
Autor:
Vít Fritzsche, Manažer daňového oddělení
Chcete se dozvědět víc?