Pokuty za neoznámení osvobozených příjmů v judikatuře Nejvyššího správního soudu

Oznamovací povinnost se nevztahuje na osvobozené příjmy, které jsou zjistitelné z veřejných rejstříků nebo evidencí, k nimž má správce daně přístup, a z nichž lze ověřit, že se jedná o příjem osvobozený a kdo jej obdržel. Typickým příkladem jsou údaje dostupné z katastru nemovitostí.

Nesplnění oznamovací povinnosti je sankcionováno poměrně přísně. Zákon stanoví pokutu ve výši 0,1 % z neoznámené částky, pokud je povinnost splněna dodatečně bez výzvy správce daně, 10 %, pokud k oznámení dojde až na základě výzvy, a 15 %, pokud povinnost splněna není vůbec. Otázka, za jakých okolností lze takovou pokutu prominout, je dlouhodobě předmětem soudních sporů. Aktuální judikatura Nejvyššího správního soudu přitom potvrzuje velmi restriktivní přístup.

Aktuální judikatura Nejvyššího správního soudu

Nejvyšší správní soud se v rozsudku ze dne 16. října 2025 zabýval případem, v němž daňový subjekt v roce 2016 nabyl bezúplatně od manžela podílové listy v celkové hodnotě přibližně 16 milionů korun. Převod proběhl v rámci rodiny a tento příjem byl z hlediska daně z příjmů osvobozen, avšak nebyl oznámen správci daně. Po následné výzvě správce daně byla uložena pokuta ve výši 10 % z neoznámené částky.

Poplatnice se domáhala prominutí pokuty s odkazem na § 38w odst. 6 zákona o daních z příjmů. Argumentovala zejména tím, že o existenci oznamovací povinnosti nevěděla a že uložená sankce je vzhledem k jejím osobním a majetkovým poměrům nepřiměřeně přísná. Správce daně ani správní soudy však těmto námitkám nevyhověly a Nejvyšší správní soud jejich postup potvrdil.

Neznalost povinnosti není omluvou

Nejvyšší správní soud zdůraznil, že samotná neznalost oznamovací povinnosti nemůže být považována za ospravedlnitelný důvod pro prominutí pokuty. V projednávaném případě soud poukázal na výši a povahu přijatého příjmu. Jednorázový bezúplatný převod majetku v hodnotě desítek milionů korun je natolik mimořádnou událostí, že by měl daňový subjekt vést k tomu, aby si své daňové povinnosti ověřil, případně vyhledal odbornou pomoc. Pokud tak neučiní, nese s tím spojená rizika.

Tento závěr navazuje na ustálenou judikaturu, podle níž nelze u oznamovací povinnosti spoléhat na subjektivní přesvědčení poplatníka o tom, že se na něj povinnost nevztahuje. Rozhodující je objektivní naplnění zákonných podmínek, nikoliv dobrá víra.

Prominutí pokuty jako výjimečný institut

Soud se dále zabýval povahou prominutí pokuty. Zdůraznil, že prominutí nepředstavuje „druhou instanci“ v přezkumu zákonnosti uložené sankce. Jde o mimořádný institut, jehož smyslem je zmírnit excesivně tvrdé dopady zákona pouze v případech, kdy k porušení povinnosti došlo z objektivně omluvitelných důvodů.

Správce daně je povinen zkoumat přiměřenost uložené pokuty až ve fázi rozhodování o jejím prominutí. Zároveň však platí, že důkazní břemeno v tomto řízení leží primárně na daňovém subjektu. Nestačí obecně tvrdit, že pokuta je vysoká nebo že má poplatník nízké pravidelné příjmy. Je nutné konkrétně tvrdit a doložit, v čem spočívá mimořádnost daného případu a proč by uložení pokuty představovalo nepřiměřený zásah do majetkové sféry.

V projednávané věci soud poukázal na to, že nebylo prokázáno, že by daňový subjekt nemohl s nabytým majetkem disponovat nebo jej alespoň zčásti zpeněžit za účelem úhrady sankce. Argumentace založená pouze na výši mzdy proto nebyla shledána dostatečnou.

Závěr

Aktuální judikatura Nejvyššího správního soudu znovu potvrzuje striktní přístup k sankcionování neoznámení osvobozených příjmů. Argument „nevěděl jsem“ nemůže obstát a prominutí pokuty zůstává výjimečným nástrojem vyhrazeným pro skutečně mimořádné situace. Zvýšenou pozornost je proto vhodné věnovat zejména jednorázovým příjmům vyšších hodnot, a to i tehdy, jsou-li z hlediska daně z příjmů osvobozeny.

Připomínáme, že oznámení osvobozených příjmů přesahujících 5 000 000 korun se podává nejpozději do konce lhůty pro podání daňového přiznání za období, ve kterém byl příjem přijat. U příjmů obdržených v roce 2025 tak tato lhůta připadá na 1. dubna 2026. Pokud poplatník současně s oznámením má povinnost podat i daňové přiznání, které podává elektronicky, lhůta se prodlužuje do 4. května 2026, a pokud poplatník podává přiznání prostřednictvím zplnomocněného daňového poradce, lhůta se prodlužuje do 1. července 2026. 

V případě nejasností ohledně toho, zda konkrétní osvobozený příjem oznamovací povinnosti podléhá, případně zda se na něj vztahuje výjimka z důvodu dostupnosti údajů z veřejných rejstříků, je vhodné obrátit se na odborníky. Rádi vám s posouzením konkrétní situace, splněním oznamovací povinnosti i s případnou komunikací se správcem daně pomůžeme a předejdeme tak zbytečným sankcím.

Autorky:

Gabriela Ivanco, Manažerka daňového oddělení

Anna Klímová, Editorka newsletteru