Práce z domova ze zahraničí a vznik stálé provozovny

V listopadu 2025 zveřejnila OECD dlouho očekávanou aktualizaci komentáře k článku 5 Modelové smlouvy o zamezení dvojího zdanění příjmů a majetku (dále jen „Komentář). Aktualizace se mimo jiné významně dotýká posuzování vzniku stálé provozovny v souvislosti s prací z domova (tzv. home office) v jiném smluvním státě a reaguje na rostoucí rozšíření flexibilních pracovních uspořádání v mezinárodním prostředí. Poprvé přináší konkrétnější vodítka, která mají přispět k vyšší míře právní jistoty při aplikaci smluv o zamezení dvojího zdanění.

Původní znění Komentáře k Modelové smlouvě OECD řešilo otázku home office pouze v obecné rovině a vycházelo z toho, že samotné využívání domácí kanceláře zaměstnancem automaticky nevede ke vzniku stálé provozovny. Posouzení bylo vždy založeno na individuálním zhodnocení konkrétní situace, aniž by však byly k dispozici přesnější orientační ukazatele, což v praxi vedlo k vyšší míře nejistoty při hodnocení obdobných případů napříč jednotlivými státy.

Nový výklad OECD: důraz na rozsah práce a obchodní důvody

Aktualizovaný Komentář OECD zavádí strukturovanější přístup založený na posouzení dvou klíčových aspektů: rozsahu práce vykonávané z domova v zahraničí a existence obchodního důvodu pro výkon této práce právě v daném státě.

Podle nového výkladu by domácí pracoviště zaměstnance v zahraničí nemělo být považováno za stálou provozovnu zaměstnavatele, pokud z něj zaměstnanec vykonává práci méně než 50 % své celkové pracovní doby v rámci dvanáctiměsíčního období. Překročení této hranice však samo o sobě neznamená automatický vznik stálé provozovny.

I v případech, kdy zaměstnanec pracuje z domova v zahraničí více než polovinu pracovní doby, je nutné dále zkoumat, zda jeho přítomnost v daném státě má obchodní povahu. OECD zdůrazňuje, že musí existovat jasná vazba mezi výkonem práce v dané lokalitě a podnikatelskou činností společnosti. Typicky se může jednat o pravidelný kontakt s místními zákazníky, dodavateli nebo jinými obchodními partnery, obsluhu místního trhu či výkon činností, u nichž fyzická přítomnost v daném státě usnadňuje podnikání společnosti.

Naopak za obchodní důvod se nepovažuje situace, kdy zaměstnanec pracuje z domova v zahraničí pouze z osobních důvodů, případně z důvodu obecné flexibility, úspory nákladů nebo strategie získávání pracovní síly bez vazby na konkrétní trh.

Ilustrativní příklady v Komentáři OECD

Aktualizovaný Komentář je doplněn praktickými příklady, které ilustrují aplikaci nového přístupu. OECD například uvádí, že zaměstnanec pracující z domova v zahraničí přibližně 30 % pracovní doby zpravidla nezakládá stálou provozovnu. Naopak zaměstnanec, který pracuje z domova převážnou část roku a současně pravidelně obsluhuje místní klientelu, může založit stálou provozovnu zaměstnavatele. Odlišný závěr pak OECD dovozuje u situací, kdy zaměstnanec sice tráví v daném státě více než polovinu pracovní doby, avšak poskytuje služby převážně na dálku klientům v jiných zemích a jeho přítomnost v daném státě nemá zjevný obchodní význam.

Výhrada České republiky k aktualizovanému výkladu

Je důležité zdůraznit, že aktualizace Komentáře OECD není pro všechny členské státy závazná v plném rozsahu. Česká republika k této části Komentáře uplatnila výhradu a nesouhlasí s aplikací nově formulovaných kvantitativních a kvalitativních kritérií, zejména s využitím hranice 50 % pracovní doby.

Z pohledu České republiky tak nadále zůstává rozhodující posouzení konkrétního faktického stavu výlučně podle příslušné smlouvy o zamezení dvojímu zdanění. Lze proto očekávat, že české daňové orgány budou i nadále vycházet z dosavadního spíše restriktivního přístupu a že práce zaměstnanců zahraničních společností na dálku z území České republiky může vést ke vzniku stálé provozovny, pokud se nebude jednat o činnosti přípravného nebo pomocného charakteru.

Praktický význam pro zaměstnavatele

Aktualizace Komentáře OECD představuje významný posun směrem k větší právní jistotě v oblasti přeshraniční práce z domova. Její praktická relevance se však bude v jednotlivých státech lišit v závislosti na jejich přístupu a uplatněných výhradách. Společnostem s mezinárodními pracovními uspořádáními proto nelze doporučit spoléhat se výlučně na obecný výklad OECD, ale vždy pečlivě posuzovat rizika vzniku stálé provozovny v kontextu konkrétní jurisdikce a platné smluvní úpravy.

Vzhledem k rozdílným přístupům jednotlivých států a významným daňovým dopadům doporučujeme v případě nejasností či konkrétních přeshraničních pracovních uspořádání konzultovat situaci s našimi daňovými odborníky.

Autorky:

Gabriela Ivanco, Manažerka daňového oddělení

Anna Klímová, Editorka newsletteru

Chcete se dozvědět víc?