Prodloužení lhůty pro stanovení daně v případě podání dodatečného daňového přiznání

Předmětem KOOV je prodloužení lhůty pro stanovení daně v případě podání dodatečného daňového přiznání, u kterého správce daně vyměří daň ve shodné výši s daňovým poplatníkem, za předpokladu, že do konce lhůty pro stanovení daně zbývá méně než 12 měsíců.

DŘ stanovuje situace, ve kterých dochází k prodloužení, přerušení nebo stavení lhůty pro stanovení daně. K prodloužení lhůty pro stanovení daně o jeden rok dochází, pokud v období posledních 12 měsíců před uplynutím dosavadní lhůty nastane některý z uvedených úkonů. Konkrétně se jedná o podání dodatečného daňového tvrzení nebo oznámení výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení, pokud tato výzva vedla k doměření daně; oznámení rozhodnutí o stanovení daně; zahájení řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku; oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku; nebo oznámení rozhodnutí o prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně.

Na základě podaného dodatečného daňového přiznání správce daně buď zahájí daňovou kontrolu či postup pro odstranění pochybností nebo doměří daň ve stejné výši jako je daň deklarovaná v dodatečném daňovém přiznání. Pokud správce daně doměří daň ve shodné výši deklarované poplatníkem, nemusí toto oznamovat platebním výměrem. Jedná se o tzv. konkludentní vyměření daně, tj. situaci kdy správce daně vyměří daň mlčky. V takové situaci správce daně založí dodatečný platební výměr do spisu a na oznámení se uplatní fikce doručení, přičemž za den doručení platebního výměru se považuje poslední den lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání.

Otázkou předmětného KOOV bylo, zda fikce doručení platebního výměru je rovněž považována za úkon, který by měl prodloužit lhůtu pro stanovení daně o další rok, pokud by v okamžiku doručení fikcí zbývalo do konce lhůty méně než 12 měsíců. Autoři KOOV se ve svém příspěvku přiklání k názoru, že doručení fikcí by lhůtu pro stanovení daně nemělo prodloužit o další rok, neboť u doručení fikcí není dostatečně jisté, že daňový poplatník byl s obsahem rozhodnutí seznámen. Neměl by být proto považován za úkon, kterým došlo k „oznámení rozhodnutí o stanovení daně“ ve smyslu DŘ. Pouhé založení platebního výměru do spisu by podle autorů nemělo mít vliv na běh lhůty. Dále se autoři domnívají, že dostatečný prostor pro nalezení správně zjištěné a stanovené daně je vytvořen již prodloužením lhůty pro stanovení daně na základě podaní dodatečného přiznání.

Generální finanční ředitelství (dále jen „GFŘ) se s názorem předkladatelů neztotožňuje. GFŘ uvádí, že fikce doručení není spojena s podmínkou materiálního seznámení příjemce s písemností, a proto se jedná o plnohodnotné doručení, které v případě že do konce lhůty pro stanovení daně zbývá méně než 12 měsíců, prodlouží tuto lhůtu o další rok.

V praxi to pak může znamenat, že pokud daňový subjekt podá dodatečné daňové přiznání na konci lhůty pro stanovení daně, prodlouží si lhůtu nikoliv pouze o jeden, ale o dva roky.  K prodloužení lhůty o rok dojde na základě podání dodatečného přiznání a následně se lhůta může prodloužit o další rok na základě založení dodatečného platebního výměru do spisu daňového poplatníka.

KOOV 623/11.12.24

Autorky:

Barbora Kšírlová, Senior konzultantka daňového oddělení

Eliška Stránská, Manažerka daňového oddělení