Aktuální pohled NSS na daňovou uznatelnost úroků při down-stream fúzi

Současná aplikační praxe ve vztahu k daňové uznatelnosti úroků z akvizičního financování vychází zejména z § 25 odst. 1 písm. zk) a § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Ustanovení § 25 odst. 1 písm. zk) za stanovených podmínek vylučuje daňovou uznatelnost úroků z úvěrů a zápůjček použitých na pořízení podílu v dceřiné společnosti. V případě up-stream fúze je aplikační praxe taková, že se úroky stávají daňově uznatelnými od rozhodného dne přeměny, po kterém již není úvěr čerpán na nákup podílu v dceřiné společnosti, ale z ekonomického pohledu je využíván na pořízení aktiv zaniklé dceřiné společnosti.

V případě down-stream akvizice je situace odlišná, neboť po uskutečnění zamýšlené přeměny dojde k přenosu tohoto dluhového financování, původně sjednaného na nákup podílu v dceřiné společnosti, přímo na nástupnickou dceřinou společnost. Posouzení daňové uznatelnosti úroků po uskutečněné přeměně společností tak není, oproti up-stream fúzi, jednoznačné.

Správce daně při posuzování daňově uznatelnosti úroků při přeměnách rovněž posuzuje samotnou ekonomickou opodstatněnost provedené přeměny, a to ve vztahu k institutu zneužití práva. Nejvyšší správní soud v poslední době rozhodoval ve věci (8 Afs 246/2022-61 ze dne 25. 6. 2024), kdy sporem byla daňová uznatelnost úroků z dluhového financování použitého na nákup provozní společnosti, kdy správce daně argumentoval zneužitím práva, resp. situací, kdy primárním účelem jednání daňového subjektu bylo získání daňové výhody v podobě daňové uznatelnosti úroků.

Jádrem sporu byla situace, kdy investiční skupina k nákupu cílové společnosti založí zcela novou společnost, která následně na pořízení cílové společnosti od banky načerpá úvěr. Následně je cílová společnost včleněna do nově vzniklé společnosti (prostřednictvím up-stream či down-stream fúze). Z pohledu správce daně je především problematické, že např. vysoce zisková cílová společnost je nyní zatížena úroky z úvěru na její pořízení, které mohou být daňově uznatelné, a taková společnost následně sníží své zisky či dokonce začne vykazovat ztrátu. Pokud by nedošlo k fúzi obou společností, tyto úroky by na úrovni nově vzniklé společnosti však byly jednoznačně daňově neuznatelné.

NSS však argumentaci správce daně o zneužití práva odmítl. Významnou skutečností bylo, že úvěrující banka podmínila poskytnutí úvěru založením nové společnosti a následným přenesením části úvěrového zatížení na provozní společnost. Daňový subjekt přitom současně věrohodně vysvětlil ekonomickou racionalitu takového požadavku banky, zejména z pohledu jejího postavení věřitele. Z pohledu NSS tedy nedošlo ke zneužití práva ve snaze získat daňovou výhodu, ale primárním cílem bylo vyhovět podmínkám úvěrující banky.

Obdobnou situací se zabýval NSS ve svém rozsudku 5 Afs 164/2024-69 ze dne 26. 5. 2026. Předmětem sporu byla rovněž daňová uznatelnost úroků z financování provedené down-stream fúze, kdy financování neproběhlo skrze nezávislý externí subjekt, ale celé financování se odehrálo uvnitř okruhu spojených osob. Daňový subjekt ospravedlnil způsob provedení a financování fúze získáním podnikatelského plánu, dle kterého bude řídit své další podnikatelské aktivity. Výsledkem však rovněž bylo vysoké zadlužení nástupnické společnosti, které podle závěru NSS nebylo možné ekonomicky odůvodnit tvrzeným získáním podnikatelského plánu. NSS přitom nepovažoval za přesvědčivé tvrzení, že podnikatelský plán představoval adekvátní ekonomickou protihodnotu za vzniklé zadlužení. NSS tedy potvrdil závěry správce daně, který označil úroky za daňově neuznatelné, neboť nedošlo k naplnění obecného testu uznatelnosti nákladů dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

Z výše citovaných rozsudků NSS a přístupu správce daně vyplývá, že na daňovou uznatelnost úroků při up-stream či down-stream fúzi nelze pohlížet pouze z pohledu § 25 odst. 1 písm. zk) zákona o daních z příjmů, ale je třeba vnímat širší souvislosti obecného testu uznatelnosti dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů a rovněž je nezbytné posoudit celý proces z pohledu zásady zneužití práva, která je zakotvena v § 8 odst. 4 daňového řádu. Z vývoje nedávné judikatury NSS je patrné, že při posuzování daňové uznatelnosti úroků souvisejících s akvizičním financováním a následnou přeměnou nelze vycházet pouze z formálního naplnění podmínek § 25 odst. 1 písm. zk) zákona o daních z příjmů. Je nezbytné posuzovat také skutečnou ekonomickou souvislost úrokových nákladů se zdanitelnými příjmy podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů a v relevantních případech rovněž ekonomickou racionalitu celé transakce z pohledu institutu zneužití práva. Každý případ je proto nutné posuzovat individuálně s ohledem na jeho konkrétní ekonomické a právní okolnosti.

Autoři:

Filip Straka, Manažer daňového oddělení

Jan Čapek, Junior konzultant daňového oddělení