Švarcsystém pod drobnohledem soudů: aktuální rozhodnutí Městského soudu v Praze

V minulém čísle našeho newsletteru jsme se věnovali rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci Hennlich, který jasně vymezil, že pouhé „obalení“ pracovního vztahu do obchodní smlouvy neobstojí, pokud jsou naplněny znaky závislé práce. Nejnovější rozhodnutí Městského soudu v Praze tuto linii judikatury potvrzuje a navíc ukazuje, jak přísně budou soudy posuzovat faktické nastavení spolupráce s OSVČ v praxi.

Městský soud v Praze v červenci potvrdil pokutu 2,5 milionu korun, kterou Státní úřad inspekce práce (dále jen „inspekce práce“) uložil společnosti Velká Pecka s.r.o. (dále jen „Společnost“), provozovateli online supermarketu Rohlík.cz (dále jen „Rohlík“). Důvodem byla spolupráce s kurýry na základě rámcových obchodněprávních smluv, přestože činnost těchto kurýrů naplňovala znaky závislé práce. Podle soudu šlo o nelegální zaměstnávání, tzv. švarcsystém.

Soud přitom rozhodoval už podruhé – jeho loňský rozsudek byl Nejvyšším správním soudem zrušen a případ vrácen k novému projednání s odůvodněním, že soud se nedostatečně vypořádal se všemi námitkami Společnosti. Nyní městský soud opět dospěl k závěru, že kurýři, ač formálně podnikatelé na IČO, se fakticky chovali jako zaměstnanci – plnili pokyny dispečerů, využívali firemní vozidla a aplikace a byli ekonomicky závislí na jediném objednateli.

Obrana společnosti a závěry soudu

Společnost se před soudem bránila tím, že její kurýři měli smluvně zajištěnou značnou volnost. Tvrdila například, že kurýři si sami rozvrhovali pracovní dobu, mohli odmítat zakázky, využívat vlastní vozidla a telefony, spolupracovat i s konkurencí nebo dokonce předat zakázku subdodavateli. Podle firmy se tak jednalo o standardní obchodní vztah mezi podnikateli, nikoli o závislou práci.

Soud však tato tvrzení odmítl. Konstatoval, že kurýři byli fakticky součástí provozu společnosti: dostávali zakázky prostřednictvím firemní aplikace, museli dodržovat stanovené časové bloky, používali vozidla a techniku označenou logem Rohlíku a navenek vystupovali výhradně jménem Společnosti. Možnosti, na které se firma odvolávala, byly podle soudu pouze formální – například možnost využít vlastní automobil či subdodavatele byla „hypotetická“ a v praxi téměř nevyužívaná.

Jak zdůraznila předsedkyně senátu, „byly naplněny všechny znaky závislé práce“ – osobní výkon, soustavnost, vztah nadřízenosti a podřízenosti i ekonomická závislost kurýrů na jednom poskytovateli příjmů.

Dopady i mimo kauzu Rohlík

Rozhodnutí je důležité nejen pro samotnou Společnost, ale i pro celý segment rozvážkových služeb a další obory, kde firmy často využívají OSVČ k činnostem, které jsou podstatou předmětu jejich činnosti a měly by tedy být vykonávány  v klasickém zaměstnaneckém vztahu (např. činnost kurýrů, řidičů, obchodních zástupců či IT specialistů). Lze očekávat, že inspekce práce bude tento případ využívat jako precedens a zaměří se i na další podniky.

Rizika pro firmy

Jak ukazuje i tento rozsudek, pouhé smluvní ujednání nestačí – rozhodující je, jak spolupráce funguje ve skutečnosti. Pokud má vztah znaky závislé práce, musí být uzavřen pracovněprávní vztah. Jinak hrozí firmám nejen pokuty od inspekce práce až do výše 10 milionů korun, ale případně také doměrky odvodů na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění a daně z příjmů, včetně souvisejících penalizací. Významným rizikem jsou rovněž reputační škody v případě soudních sporů a medializace.

Závěr a doporučení

Rozhodnutí Městského soudu v Praze je jasným potvrzením trendu: inspekce práce i soudy sledují realitu vztahů, nikoli jejich formální označení. Firmám proto doporučujeme pravidelně prověřovat nastavení spolupráce s OSVČ, zejména u činností, které jsou svou povahou blízké závislé práci.

Pokud si nejste jisti, zda jsou vaše smlouvy a procesy nastaveny správně, naši odborníci vám rádi pomohou s jejich revizí a doporučí vhodné řešení.

Autorky:

Gabriela Ivanco, Manažerka daňového oddělení

Anna Klímová, Editorka newsletteru