Zdanění prostituce: i nejstarší řemeslo má své daňové konsekvence

Aktuální rozsudek NSS ze dne 6. října 2025, č. j. 22 Afs 24/2025-48, přinesl v tomto směru poměrně jednoznačný závěr: příjmy z dobrovolné, tedy nenucené prostituce, podléhají dani z příjmů fyzických osob. NSS tím zrušil předchozí rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, který naopak dovodil, že takové příjmy zdanit nelze.

Příběh jednoho sporu

Celá věc začala poměrně nenápadně – správce daně zjistil, že fyzická osoba dlouhodobě směňovala vyšší částky v eurech a ukládala je na bankovní účet, aniž by odpovídající příjmy uváděla v daňovém přiznání. Sama poplatnice později vysvětlovala, že působila jako profesionální společnice. Soudy však v průběhu řízení pracovaly s tím, že šlo o příjmy z prostituce. Krajský soud přitom původně přijal argumentaci, že stát by zdaněním této činnosti fakticky dával prostituci punc legitimní ekonomické aktivity.

NSS ale tento závěr odmítl a připomněl základní princip zákona o daních z příjmů: předmětem daně jsou obecně všechny příjmy, pokud je zákon výslovně nevylučuje nebo neosvobozuje. A právě příjmy z prostituce mezi takovými výjimkami uvedeny nejsou.

Daňové právo není morální komise

Jedním z nejzajímavějších momentů rozsudku je důsledné oddělení morální roviny od roviny daňové. NSS výslovně uvedl, že jeho úkolem není hodnotit společenskou přijatelnost prostituce, ale pouze posoudit, zda vznikl zdanitelný příjem. Jinými slovy – finanční úřad neposuzuje dobré mravy, ale příjmy a výdaje.

Klíčové přitom bylo, že dobrovolná prostituce sama o sobě není v českém právu trestná. Trestní zákoník postihuje pouze její doprovodné jevy, například kuplířství, obchodování s lidmi nebo sexuální nátlak. NSS proto odmítl argument, že by stát zdaněním prostituce profitoval z této činnosti nebo se dokonce stával kuplířem. Výběr daně podle soudu nepředstavuje podporu ani schválení dané aktivity, ale pouze standardní výkon veřejné moci.

Newyorská úmluva zdanění nebrání

Významnou roli v celém sporu hrála také Newyorská úmluva o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob. Krajský soud ji původně vyložil tak, že stát nemůže prostituci zdaňovat, aniž by ji tím nepřímo akceptoval.

NSS však tento výklad odmítl. Podle soudu úmluva směřuje především proti vykořisťování a nucené prostituci, nikoli proti samotnému dobrovolnému výkonu této činnosti. Ani mezinárodní závazky České republiky tedy nebrání tomu, aby příjmy z prostituce podléhaly zdanění.

Co rozsudek znamená v praxi?

Rozhodnutí NSS přináší poměrně jasný vzkaz: pokud určitá činnost není trestná a vede k reálnému příjmu, nelze ji z daňového systému vyjmout jen proto, že je společensky kontroverzní. Příjmy z dobrovolné prostituce tak mají být zahrnuty do daňového přiznání a jejich zatajení může vést k doměření daně i sankcím.

Rozsudek je zajímavý i v širším kontextu. Potvrzuje totiž, že daňové právo funguje do značné míry pragmaticky a hodnotově neutrálně. Vznikl-li příjem, vzniká zpravidla i daňová povinnost – bez ohledu na to, zda jde o činnost společensky obdivovanou, nebo naopak velmi diskutovanou.

Autorky:

Gabriela Ivanco, Manažerka daňového oddělení

Anna Klímová, Editorka newsletteru